České, moravské a slezské obce se permanentně potýkají s problémy, které zapříčiňuje alkohol, resp. jeho nadměrná konzumace.[1]

Na úvod vymezme, že tzv. alkoholické nápoje patří do poměrně široké skupiny návykových látek. Návykovou látkou se ex lege rozumí alkohol, tabák, omamné a psychotropní látky a jiné látky s psychoaktivními účinky, jejichž užívání může vést nebo se podílet na vzniku a rozvoji duševních poruch a poruch chování.

Alkoholickým nápojem se z právního hlediska rozumí každý nápoj, který obsahuje více než 0,5 % objemových etanolu.[2] Právní aspekty návykových látek jsou stanoveny ve více právních normách obsažených v různých obecně závazných právních předpisech, ale tím nejdůležitějším je aktuálně zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, ve znění pozdějších předpisů. Tento právní předpis vstoupil v účinnost relativně nedávno[3], a to 31. května 2017. Citovaný právní předpis nahradil zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami.

Zmíněný důležitý zákon č. 65/2017 Sb., autoritativně uspořádává opatření k ochraně před škodami působenými užíváním návykových látek a působnost správních úřadů a územních samosprávných celků – tedy obcí a krajů (!) – při přijímání a provádění opatření na tomto úseku.

Zákaz a omezení prodeje a podávání alkoholických nápojů

V našem textu stručně připomeneme jeden opomíjený aspekt právní regulace podávání alkoholu, a to podnapilým osobám. Netřeba dodávat, že s následnými negativními důsledky a následky naše společnost dlouhodobě zápasí. Připomeňme, např. zvýšený vandalismus či rušení nočního klidu v obcích.[4] [5]

Ve veřejnosti je celkem dostatečně rozšířena informace, že je ze zákona zakázáno prodávat nebo podávat (tedy i bezplatně) alkoholický nápoj osobě mladší 18 let. Dále je v Česku zakázáno prodávat nebo podávat alkoholický nápoj osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že alkoholický nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohla ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Do této kategorie klasicky spadají např. řidiči motorových vozidel či dělníci anebo operátoři jdoucí na večerní směnu do „montovny“.

Každodenní život ovšem, žel, zapomíná na zákonné ustanovení, že je taktéž zakázáno podávat a prodávat alkoholický nápoj fyzické osobě zjevně ovlivněné alkoholem nebo jinou návykovou látkou![6]

Převedeno do lidovějšího jazyka: je poměrně obrovským problémem zejména v centrech větších statutárních měst, ale nejen tam, že hospodští a další prodavači (včetně například populárních non-stop „večerek“) často prodávají alkohol zjevně podnapilým osobám.[7]

V rámci terénního šetření je možné se setkat s faktem, že někteří „barmani a hospodští“ s relativní oblibou prodávají alkohol zjevně podnapilým osobám, jelikož mají profesní zkušenost, že jim tyto osoby zpravidla zaplatí více, a to ve formě tzv. spropitného. Jelikož alkohol (etanol) v organismu podnapilých nakupujících osob do značné míry odstraňuje (či parciálně eliminuje) finanční odpovědnost. Stranou nyní ponechme, že tzv. spropitné je většinou zcela nezdaněným příjmem.

Definiční oříšek – „osoba zjevně ovlivněná alkoholem“

Citovaný legální pojem „osoba zjevně ovlivněná alkoholem“ je sice do značné míry neurčitý, ostatně jako mnohá jiná ustanovení v českém veřejném právu, nicméně tato skutečnost se nesmí stát důvodem pro obcházení či nedodržování zákona. Netřeba dodávat, že leckdy zcela účelově ze strany provozovatelů různých restauračních zařízení, preferujících svůj zisk (plynoucí z prodeje alkoholu zjevně podnapilým lidem) na úkor ochrany veřejného zdraví a pořádku.

Důrazným interpretačním hlasem nutno konstatovat, že institut „osoba zjevně ovlivněná alkoholem“ byl již obsažen i v předcházející právní úpravě (tedy v zákoně č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami) a tudíž není v našem právním řádu pražádnou „novinkou“.

Nikdo rozumný nepopírá, že hodnocení, zda osoba je či není zjevně ovlivněná alkoholem je do značné míry subjektivní, ani tomu z povahy věci nemůže být jinak, avšak ani tento fakt se přece nemůže stát relevantním důvodem pro ne-aplikaci citovaného zákonného ustanovení.

Jak postupovat v hraničních případech?

Ve sporných (hraničních) případech je nutné, mimo jiné v souladu se smyslem a účelem tohoto zákona bojujícího s negativními následky návykových látek[8], se přiklonit k režimu odmítnutí podání či prodání alkoholického nápoje problémové osobě. Samozřejmě toto interpretační pravidlo je nutné aplikovat předvídatelně a zcela antidiskriminačně, tedy je nemožné například osobám určité barvy pleti, národnosti či etnické příslušnosti diskriminačně alkohol prodávat a jiným osobám „stejně podroušeným“ nikoliv.[9]

Shrnutí: Ten, kdo je řádně veden účelem zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tedy ochranou veřejného zdraví a mj. předcházení škodám na životě, zdraví a majetku, by v pochybnostech měl zvolit řešení – neprodat či nepodat alkoholický nápoj takovéto „substandardní“ fyzické osobě.

Koneckonců obdobný zákaz podávání a prodeje alkoholických nápojů fyzickým osobám zjevně ovlivněným alkoholem nebo jinou návykovou látkou mají i jiné členské státy Evropské unie[10], takže rozhodně nejde o žádné české veřejnoprávní specifikum.

Sankce

Porušení zákazu stanoveného v ustanovení § 11 odst. 7 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, tedy podání nebo prodání alkoholického nápoje fyzické osobě zjevně ovlivněné alkoholem nebo jinou návykovou látkou je přestupkem.

Pakliže je přestupcem fyzická osoba, tak jí podle ustanovení § 35 odst.1 písm. l) zákona č. 65/2017 Sb. v kooperaci s ustanovení § 35 odst.2 písm. b) téhož zákona možno uložit pokutu až do výše 10 000 Kč.

Pakliže je však přestupcem právnická osoba nebo podnikající FO, tak je možné ji podle ustanovení § 36 odst.1 písm. n) a ustanovení § 36 odst.10 písm. b) zákona č. 65/2017 Sb. pokutu až do výše 50 000 Kč.

Závěr

Na závěr je nutné apelovat na řádné dodržování tohoto zákonného zákazu.  Respektive důrazněji vyžadujme, aby příslušné orgány na tomto úseku, kam se mj. podle ustanovení § 30 odst. 2 řadí i obce v přenesené působnosti a podle ustanovení § 34 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, se tam počítá i obecní policie jako orgán obce, důsledněji dohlížely na jeho plnohodnotné dodržování.

Autor JUDr. Petr Kolman Ph.D.,  je právní pedagog na VŠ Ambis Praha-Brno.

---

[1] Např. s nadměrným požíváním alkoholu a alkoholismem je mj. spojen zvýšený výskyt trestných činů a přestupků v obcích.

[2] Dodejme, že mezi alkoholické nápoje se řadí i nápoje se sníženým obsahem alkoholu, které obsahují objemově ethanol v rozsahu od 0,5 % do 1,2 %, (kupříkladu určité typy nápoje zvaného „Cider“ anebo „Radler“).

[3] Samozřejmě jsou to již více než dva roky, nicméně z pohledu právních dějin jde stále o relativně nový předpis, který si praxe zatím ne zcela všude řádně osvojila.

[4] Nadto nadměrně zvýšená konzumace alkoholu je výrazným negativním zásahem do zdravotního systému. Léčba nemocí a úrazů spojených s nadměrnou konzumací alkoholu stojí náš systém veřejného zdravotnictví mnoho miliard korun.

[5] Alkohol také zvyšuje možnost výskytu tzv. domácího násilí. (viz příslušné statistiky MVČR).

[6] Viz ustanov. § 11 odst. 7 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

[7] A to včetně turistů a dalších cizinců. Netřeba myslím dodávat, že zákonné omezení platí i pro cizince, kteří pobývají na území ČR. A to včetně cizinců ze zemí mimo EU.

[8] Tzv. teleologická interpretace práva

[9] Taktéž nemožno diskriminačně rozlišovat dle pohlaví, např. podnapilým ženám alkohol prodávat a mužům či transsexuálním osobám nikoliv.

[10] A samozřejmě i státy stojící mimo EU.