Celých 24 procent dlužníků, na které je vedena exekuce, se exekutorům nedaří dohledat. Pouze necelá pětina lidí v exekuci se totiž zdržuje na adrese svého trvalého pobytu. Více než třetina má bydliště hlášené na obecním úřadě. Téměř 40 procent dlužníků, kteří bydlí na jiné než oficiální adrese, se zdržuje v jiném kraji. V průměru exekutoři dlužníka, u kterého provádějí mobiliární exekuci, dohledají na druhý až třetí pokus. V rekordních případech musí prověřit i 15 adres. Data vyplývají z analýzy databáze aktivních spisů více než 220 tisíc dlužníků z řad fyzických osob Exekutorského úřadu v Přerově.

„V dnešní době není nijak neobvyklé, že člověk reálně žije a pracuje třeba na druhém konci republiky, než má hlášené trvalé bydliště. V jiném kraji se nám tak nakonec podaří dohledat celých 39,3 procent dlužníků, kteří nebydlí na adrese trvalého bydliště. U nemalé části dlužníků v exekuci pak pozorujeme záměrnou snahu se před jejím výkonem skrýt, ať už přehlášením pobytu na obecní úřad, který aktuálně evidujeme u 35 procent z nich, ignorováním všech pokusů o kontakt, či dokonce uváděním falešných adres,“ komentuje situaci soudní exekutor Lukáš Jícha. Podle jeho slov je mnohdy vypátrání dlužníka až detektivní prací. U některých případů eviduje jeho úřad i 15 adres, které musí fyzicky prověřit.

Řada dlužníků si podle něj neuvědomuje, že takovým postupem škodí především sami sobě. „Čím déle člověk, na kterého je zahájena exekuce, situaci neřeší, tím více se mu zpravidla prodražuje. Zejména kvůli úrokům, které mu k původnímu dluhu každým dnem narůstají,“ upozorňuje Lukáš Jícha. Pro dlužníky bývá domluva s exekutorem výhodná i z hlediska postihů, ke kterým je exekutor nucen přistoupit. Pokud se například domluví na splátkovém kalendáři, který dlužník následně dodržuje, nepřistupuje exekutor k dalšímu postihování jeho majetku typu mobiliární exekuce.

Výsledky analýzy zpochybňují praktickou funkčnost systému tzv. exekutorské teritoriality, kterou dlouhodobě prosazuje část zákonodárců, exekutorů a neziskových organizací. Návrhem Pirátů, který směřuje k jejímu zavedení, by se měl příští týden zabývat sněmovní ústavně právní výbor. Jeho schválení by znamenalo, že by si věřitel již nemohl vybírat exekutora, kterého pověří vymáháním své pohledávky. Exekuce by exekutorům přidělovaly soudy právě podle trvalého bydliště dlužníka. „Cílem tohoto principu je přiblížit exekutora dlužníkovi, tím usnadnit jejich komunikaci a snížit související náklady. Data ovšem jasně ukazují, že to v praxi nebude funkční. Většina dlužníků nebydlí na adrese, podle které by jim byl exekutor přidělován, navíc se kdykoli v průběhu řízení mohou přestěhovat,“ říká Lukáš Jícha. Dodává, že velká část dlužníků má navíc tendenci si exekutora spíš oddálit než s ním vstupovat do kontaktu, což by v případě přijetí dané změny mohlo znamenat i významný rozmach byznysu s fiktivními trvalými bydlišti, se kterým se v praxi v menší míře setkává již nyní.

V roce 2018 byla v Česku vedena podle statistik Exekutorské komory exekuční řízení vůči 821.337 osobám, v exekuci se tak nacházelo o 41.000 lidí méně než předloni. Bylo zahájeno 505.120 exekucí, což je meziroční pokles o více než 100.000 exekucí. Na konci roku obsahovala Centrální evidence exekucí v souhrnu záznamy o 4,679.186 exekucích.

Zdroj: Exekutorský úřad Přerov
Foto: Pixabay