Příspěvek reaguje na nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, kterým byla zrušena část ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Zabývá se dopadem tohoto nálezu na celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, které by napříště nemělo být soudy aplikováno z důvodu jeho rozporu se zákonem, respektive ústavním zákonem. Článek též demonstruje výpočet odměny advokáta jako opatrovníka ustanoveného soudem dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. ÚS Pl. 4/19, ve Sbírce zákonů.

Dne 9. října 2019 byl vyhlášen nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, kterým tak byla dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů zrušena v ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, slova „jehož pobyt není znám.“

Byť byla nálezem Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, zrušena toliko čtyři slova ustanovení § 9 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), představuje tento nález průlomové rozhodnutí ohledně rozhodování obecných soudů o odměnách advokátů, kteří byli soudem ustanoveni opatrovníky dle ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Ústavní soud v předmětném nálezu totiž mj. též uzavřel, že ačkoliv nemohl podrobit přezkumu celé ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, je zřejmé, že jeho výtky přesahují jím nyní zrušenou část hypotézy tohoto ustanovení. Rovněž uvedl, že je vhodné připomenout, že obecné soudy jsou podle čl. 95 odst. 1 Ústavy vázány jen zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, když dále jsou oprávněny posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem (tedy i s ústavním zákonem) nebo s takovou smlouvou. Podle judikatury Ústavního soudu [srov. například nález ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ÚS 276/01 (N 34/29 SbNU 291)] je soudce při použití jiného právního předpisu (tedy podzákonného předpisu) rozporného podle něj se zákonem oprávněn jej v konkrétním případě (tedy s účinky inter partes) nepoužít. Shledají-li proto obecné soudy v jiných jimi vedených řízeních, že důvody, které v této věci vedly Ústavní soud ke zrušení § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám,“ jsou naplněny i vůči jiné části § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nebudou ani ve zbývající části dané ustanovení v konkrétním případě aplikovat [srov. bod 46 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19].

Autor tohoto příspěvku se domnívá, že Ústavní soud České republiky dal obecným soudům velmi jasný a jednoznačný signál, aby ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu při rozhodování o odměně opatrovníka neaplikovali, neboť toto ustanovení je v rozporu se zákonem, respektive s ústavním zákonem.

 Logicky se tak nabízí otázka, podle kterého ustanovení advokátního tarifu bude napříště odměna advokáta ustanoveného opatrovníkem podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. soudy přiznávána.

Výše odměny advokáta ustanoveného opatrovníkem dle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. se podle autora tohoto příspěvku bude a musí odvíjet od tarifní hodnoty konkrétního předmětu řízení, ve kterém byl advokát opatrovníkem ustanoven, a to podle ustanovení § 8 a násl. advokátního tarifu.

Bude-li tak například advokát ustanoven opatrovníkovi žalovaného, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, v řízení o žalobě na zaplacení 4 000 Kč, bude výše tarifní hodnoty činit v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 advokátního tarifu částku 4 000 Kč, neboť tarifní hodnota předmětu řízení je vyjádřena peněžitým plněním, o nějž v řízení jde, a advokátovi bude v daném případě náležet podle ustanovení § 7 bod 3 a § 12a odst. 1 advokátního tarifu odměna za jeden úkon právní služby ve výši 800 Kč.

Ke shodným závěrům, byť v poměrech ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř., dospěl již dříve Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 31. května 2016, sp. zn. 91 Co 417/2015, kde uzavřel, že odměna advokáta ustanoveného opatrovníkem právnické osoby, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, se určuje sazbou mimosmluvní odměny z tarifní hodnoty podle ustanovení § 8 advokátního tarifu, tj. z tarifní hodnoty představované výší peněžitého plnění nebo cenou věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká.

Rozdílná situace však nastane tehdy, bude-li advokát ustanoven opatrovníkem (nikoliv zástupcem) žalobce, jehož pobyt není znám, v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o neudělení mezinárodní ochrany (azylu), tedy ve věci, na kterou nelze aplikovat ustanovení § 8 advokátního tarifu a předmět řízení, práva, respektive věci ocenit penězi. Dle autora tohoto příspěvku bude výše tarifní hodnoty určena částkou 10 000 Kč podle ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť aplikace jiného ustanovení advokátního tarifu je s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, nadále vyloučena. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby pak bude v daném případě podle ustanovení § 7 bod 4 advokátního tarifu činit částku 1 500 Kč (tedy v nesnížené výši), neboť ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu se na soudní řízení správní neaplikuje.

Nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, lze více než kvitovat, neboť odměny advokátů ustanovených opatrovníky podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř., které doposud byly přiznávány na základě ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu byly neadekvátně nízké a symbolické a naprosto neodpovídaly práci, kterou advokát jako ustanovený opatrovník odvádí.

Autor tohoto příspěvku je optimistou a předpokládá, že obecným soudům nebude v případě ustanovení advokáta opatrovníkem podle ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. a v případě přiznání jeho odměny za tuto funkci působit žádné problémy aplikovat shora učiněné závěry do praxe, aniž by tak muselo formálně dojít ke zrušení i dalších částí, respektive celého sporného ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu. Kdyby k tomu však přesto došlo a soudy odmítaly ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu v nezrušených částech aplikovat, představuje nález Ústavního soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19, beze vší pochyb silný nástroj k tomu, aby bylo v budoucnu úspěšně docíleno zrušení i těchto dalších částí, respektive tohoto celého sporného ustanovení advokátního tarifu.

JUDr. Tomáš Plíhal je advokátem v Advokátní kanceláři Janák s.r.o.