ÚS zrušil verdikt v kauze údajné korupce kolem zámku v Přerově nad Labem

Ústavní soud ČR dne 22. října 2019 zrušil rozsudek v kauze údajné korupce kolem neuskutečněného prodeje zámku Českého rozhlasu v Přerově nad Labem.

Podmíněné a peněžité tresty původně dostali tři muži včetně bývalého ministra kultury Jiřího Balvína. Případ znovu projedná Obvodní soud pro Prahu 2.

„Ústavní soud  nenaznačuje, jak má řízení dopadnout, jestli mají být obžalovaní zproštěni, anebo odsouzeni. Rozhodnutí zrušil pouze proto, že nebylo postupováno podle příslušných procesních pravidel, nepřímé důkazy nebyly přesvědčivě zhodnoceny a bude na soudech, aby se tím zabývaly znovu,“ řekl soudce zpravodaj Jaromír Jirsa.

IV. senát Ústavního soudu ČR (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Všichni tři stěžovatelé, kteří byli stíháni v souvislosti s prodejem zámku Českého rozhlasu v Přerově nad Labem, byli nejprve rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 zproštěni obžaloby. Soud zproštění stěžovatelů odůvodnil tím, že na základě provedeného dokazování nebylo možno učinit závěr, že se stal skutek, jak byl v obžalobě popsán. K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k novému rozhodnutí.

Obvodní soud poté svým v pořadí druhým rozsudkem uznal jednoho ze stěžovatelů vinným z pomoci k přečinu podplácení a přečinu přijetí úplatku a druhé dva stěžovatele z přečinu podplácení, resp. pomoci k přečinu podplácení, za což jim byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců podmíněně odložený na zkušební dobu 30 měsíců, peněžitý trest ve výši 240 000 Kč a jednomu ze stěžovatelů navíc i propadnutí věci.

Odvolání stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí Městský soud zamítl. Stěžovatelé následně neuspěli ani se svým dovoláním u Nejvyššího soudu, a proto se obrátili na Ústavní soud. Ve svých ústavních stížnostech zejména namítali, že obvodní soud rozhodl ve věci samé opačně než ve zprošťujícím rozsudku s odkazem na nutnost hodnotit důkazy ve světle právního názoru odvolacího soudu, jímž je vázán. Hodnocení týchž důkazů obvodním soudem je pak v odůvodnění obou rozsudků zcela opačné. Takový postup je však dle názoru stěžovatelů v rozporu s jejich ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces a principem presumpce neviny.

Ústavní soud dospěl na rozdíl od Nejvyššího soudu k závěru, že obvodní soud „automaticky“ převzal hodnotící závěry městského soudu, aniž by provedl dokazování v rozsahu, který by mu umožnil prokázat bez pochybností, že se skutek skutečně stal tak, jak byl v obžalobě popsán, případně aniž by své závěry odůvodnil lépe a na základě svých vlastních zjištění. Provedl-li obvodní soud změnu hodnocení důkazů, aniž by vysvětlil, jaké důvody jej k tomu vedly, nejde o postup zachovávající práva stěžovatelů na soudní ochranu. Ústavní soud zároveň nevylučuje, že trestné jednání proběhlo způsobem popsaným v obžalobě, nicméně takový závěr nelze učinit bez dalšího (podrobnějšího) vysvětlení obvodního soudu jen za základě změny hodnocení důkazů, které původně vedly obvodní soud k vydání zprošťujícího rozsudku.

Vadu řízení nenapravil ani Nejvyšší soud ČR. Ústavní soud ČR přitom nepřehlédl, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání stěžovatelů rovněž upozornil na pochybení v nerespektování principů řádně vedeného soudního řízení a uvedl, že jediným východiskem je zrušení obou rozhodnutí.

Věc se nyní vrací k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu ČR, vysloveným v tomto nálezu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1367/18 je dostupný  zde.

Zdroj: ÚS, foto archiv ČAK.

Go to TOP