Petr Dobiáš, Michal Malacka: Obchodní podmínky v mezinárodním obchodním styku

Leges, Praha 2019, 406 stran, 590 Kč.

Obchodní podmínky neodmyslitelně patří jak do vnitrostátního, tak do přes­hraničního obchodního styku. Nicméně jejich formulace, inkorporace či uplatňování může v praxi způsobit řadu problémů. Proto se jako velmi vhodná jeví nová publikace Obchodní podmínky v mezinárodním obchodním styku od Petra Dobiáše a Michala Malacky, která v českém právním prostředí představuje první ucelený text věnující se tomuto tématu a zároveň reflektující současnou právní úpravu.

Monografie je rozdělena do třinácti kapitol. Autoři začínají obecným úvodem k obchodním podmínkám a jejich etablování (kapitoly 1 a 2), následně vymezují základní aspekty a znaky všeobecných obchodních podmínek (kapitola 3), aby se mohli posléze důkladně věnovat vše­obecným obchodním podmínkám v přes­hraničním styku a praktickým souvisejícím otázkám (kapitoly 4 až 10). Zaměření v těchto kapitolách směřuje především – avšak nikoliv výlučně – na právní úpravu Úmluvy OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží (CISG) a Principů mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT (UPICC). Další část knihy (kapitola 11) je věnována jednotlivým smluvním typům (dodávky investičních celků, pojistné podmínky, přeprava zboží, smlouvy o obchodním zastoupení a licenční smlouvy). Závěr publikace se stručně zabývá akreditivem, inkasem a zajišťovacími ustanoveními (kapitoly 12 a 13).

Lze souhlasit s tvrzením autorů, že se jedná o praktickou publikaci přibližující problematiku obchodních podmínek v rámci mezinárodních obchodních vztahů. Pokud toto tvrzení má být považováno za cíl publikace, pak byl naplněn. Analyzovány jsou problémy, které se nejčastěji vyskytují při formulaci, inkorporaci či uplatnění obchodních podmínek, ať už jde o problematiku hypertextových odkazů na obchodní podmínky na webových stránkách, odchylná smluvní ujednání, překvapivá ustanovení všeobecných obchodních podmínek, odlišná znění předložených všeobecných obchodních podmínek, otázku jazyka (zde poměrně zajímavé označení „jazykový statut“), ústní jednání, doložky týkající se volby práva a volby soudu pro řešení sporů (včetně rozhodčího řízení), či kontrolu obsahu všeobecných obchodních podmínek. Opomenuty nezůstaly ani obchodní zvyklosti a další praktické otázky vyplývající z chybějící definice obchodních podmínek i jejich úpravy v CISG, nejvýznamnější mnohostranné úmluvě v mezinárodním obchodě. Autoři na řadě míst srovnávají českou právní úpravu s německou a rakouskou.

Publikace nalézá odpovědi na (nejen) výše uvedené otázky. Mimořádný přínos představuje pasáž, která se zabývá různými smluvními typy. Autoři provedli důkladnou rešerši a rozbor jednotlivých všeobecných podmínek i vzorových smluv využívaných v současné době. Poznatky pro čtenáře přehledně a systematicky uspořádali.

Za užitečné lze považovat shromáždění relevantní literatury a judikatury, na kterou autoři průběžně odkazují. Využito je přes 300 zdrojů (zejména českých, německých a anglických) a přibližně 100 rozhodnutí soudů různých států. Odkazy tak umožňují seznámit se podrobněji se související literaturou. Zcela výjimečně nelze bližší literaturu považovat za vhodnou (např. při konstatování francouzské praxe je odkaz učiněn na německé publikace z let 1985 a 2004).

Ačkoliv se na přebalu knihy hovoří o publikaci pro potřeby podnikatelské veřejnosti, může recenzovaná kniha sloužit také širší veřejnosti i odborníkům různých právnických profesí. Laické veřejnosti přináší seznámení s tématem obchodních podmínek a práva mezinárodního obchodu a odborníkům dokáže přinést odpovědi na sporné otázky, případně dát náměty k dalšímu bádání. Publikaci však nelze pokládat za praktickou ve smyslu příručky či návodu. V knize chybějí vzory např. inkorporačních doložek či doložek vylučujících použití všeobecných obchodních podmínek, přiložených druhou smluvní stranou. Zařazení správných či chybně formulovaných inkorporačních doložek by mohla ocenit zejména širší veřejnost či podnikatelé s neprávnickým vzděláním. Nicméně účelem publikace bylo přiblížit praktické otázky v oblasti obchodních podmínek, nikoliv být praktickou příručkou (návodem).

Odborníci z řad mezinárodního práva soukromého a obchodního mohou za nadbytečné považovat některé pasáže, jako je detailní rozbor úpravy nařízení Řím I nebo vysvětlení institutů v zákoně o mezinárodním právu soukromém na příkladech z dědického práva. Analýza úpravy imperativních norem v nařízení Řím I (a na jiném místě publikace v zákoně o mezinárodním právu soukromém) je poměrně rozsáhlá a málo navázaná na všeobecné obchodní podmínky. Tato podrobná analýza se doslovně opakuje v podkapitole o obchodním zastoupení. Naopak některá témata při rozboru tohoto nařízení zůstala nevyhodnocena – např. zda volbu všeobecných obchodních podmínek lze považovat za indikátor tacitní volby práva v rámci nařízení Řím I – kupř. zda volbou všeobecných pojistných podmínek ve stavebnictví využívaných německými pojišťovnami (ABN 2011 a ABU 2011) lze dovozovat volbu německého práva jako práva rozhodného.

Závěrem lze konstatovat, že celkově je publikace zdařilá. Poskytuje náhled na obchodní podmínky a jejich úpravu či řešení absence úpravy ve vybraných pramenech práva mezinárodního obchodu, včetně důsledného rozboru souvisejících praktických otázek.

 

Mgr. Bc. RADOVAN MALACHTA, doktorand na Katedře mezinárodního a evropského práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

 

Go to TOP