Česká advokátní komora, Unie rodinných advokátů a Spolek rodinně právních a opatrovnických soudců se staly organizátory workshopu Nezletilé dítě, který se konal 4. září 2019 v paláci Dunaj. Jeho účastníci si tímto setkáním mimo jiné připomněli 30 let, které letos v listopadu uplynou od podpisu Úmluvy o právech dítěte. Ale hlavně, přítomní advokáti, advokátní koncipienti, ale i soudci a další odborníci na rodinné právo se zabývali tím, jaké je současné postavení dítěte. Jak je dítě vybaveno právy a povinnostmi a zda jsou jeho zájmy chráněny dostatečně, nebo naopak už příliš a která zákonná ustanovení vyvolávají nejvíce diskusí či sporů?

O tom všem a dalších aktuálních tématech živě diskutovala s plénem pětice přednášejících – soudce Ústavního soudu JUDr. Tomáš Lichovník, ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí JUDr. Ing. Zdeněk Kapitán, Ph.D., předsedkyně Spolku rodinně právních a opatrovnických soudců a soudkyně Okresního soudu v Kolíně JUDr. Libuše Kantůrková, advokátka a emeritní děkanka Právnické fakulty v Olomouci prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc. a prezidentka Unie rodinných advokátů, advokátka i moderátorka celé akce JUDr. Daniela Kovářová.

Společná odpovědnost za výchovu dítěte

Ústavní soudce JUDr. Lichovník připomněl článek 18 zmíněné Úmluvy, který v odstavci 1 hovoří o společné odpovědnosti za výchovu a péči o dítě. Právě tento princip společné odpovědnosti je v praxi zcela potírán v situacích, kdy je po rozvodu dítě svěřeno do péče pouze jednoho z rodičů. A druhý rodič musí často složitě bojovat o to, aby se s potomkem mohl vídat, mluvit s ním, trávit volný čas, ale zároveň, aby s ním sdílel všechny povinnosti, které dítě má, zajišťoval jeho aktivity, prostě aby tento princip společné péče naplňoval. Na několika rozhodnutích Ústavního soudu z poslední doby pak ukázal příklady sporů, které přivedou rodiče až k Ústavnímu soudu. „Mezi nejčastější rozepře mezi rodiči patří v poslední době jednoznačně otázka bydliště rezidentního rodiče po rozvodu a jeho vzdálenosti, ale roste i počet sporů týkajících se výběru škol, kroužků…,“ uvedl JUDr. Lichovník a připomněl, že v těchto situacích by mělo mít dítě právo se k problému vyjádřit. Nikoliv však povinnost.

JUDr. Ing. Zdeněk Kapitán se obecně zabýval participačními právy dítěte, jak se v praxi rozvíjejí a fungují. Připomněl, že UPMOD má v řešení kolem 7000 „živých případů“ a že někteří pracovníci zabývající se ochranou dětí nemají kapacitu ani odvahu více zapojit do konfliktní rodičovské komunikace právě jejich potomky. „Přitom se ukázalo, že i případy, které se zdály jako beznadějné, se nakonec vyřešily, pokud jsme do nich zapojili právě děti. Je třeba však dítěti vysvětlit, že se tím na ně rozhodně nepřenáší odpovědnost za výsledek těchto jednání nebo závěrečného řešení sporu,“ dodal ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí.

Advokátka JUDr. Daniela Kovářová se pak zamýšlela nad tím, zda vůbec může, a hlavně jakým nejvhodnějším způsobem oslovit advokát dítě svého klienta, když chce dostát jeho právům. Jak je má kontaktovat, na co všechno se musí připravit – odpor druhého rodiče, ale třeba i to, že dítě bude chtít rady, co má dělat? Může být advokát rádcem, který rozumí dětským duším? „Vyřčených otázek vyvstalo na povrch nekonečně mnoho, stejně jako potenciálních problémů, které mohou nastat. Takže realizace této myšlenky bude asi ještě hodně dlouho trvat, pokud vůbec někdy bude možná a není to z dnešního úhlu pohledu jen sci-fi. Pravdou je, že i v počátku mnohem neuvěřitelnější vize se nakonec do života dostaly a fungují dobře,“ uvedla prezidentka Unie rodinných advokátů. Na to, zda se to podaří i v tomto případě, dá odpověď možná až další generace advokátů za 20, 30 let…

Soudkyně JUDr. Libuše Kantůrková pak ze své každodenní praxe z opatrovnického soudu potvrdila, že vztahy rodičů jsou opravdu čím dál častěji vyhrocené, skoro až agresivní a že dnes je mnohem těžší dovést rozvádějící se pár k dohodě. „Rodiče jsou schopni soudit se i deset a více let, soudní spisy mají tisíce stran a v nich jsou osudy dětí, které se stávají nástrojem vyřizování účtů mezi znesvářenými partnery. Nikdy také nebylo tolik vzájemných trestních oznámení, což je nový trend, jak si rodiče dokáží ještě víc znepříjemnit už tak vyhrocený opatrovnický soudní spor,“ dodala JUDr. Kantůrková a pozastavila se nad metodickým pokynem Ministerstva práce a sociálních věcí, kterým se nyní řídí sociální pracovníci, respektive pracovnice a jehož doporučení často zcela odporují základním právním normám.

Závěrem bohaté diskuse vystoupila profesorka JUDr. Milana Hrušáková, která shrnula důležitost participačních práv dítěte a připomněla, že častější zapojení dětí do rozhodování o jejich nejlepším zájmu je významně odvislé od kvalitní práce advokátů, opatrovnických soudů, sociálních pracovníků, psychologů a ostatních zainteresovaných osob. Dotkla se i navrhované novely, která by měla umožnit při vzájemné dohodě rodičů rozvody u notářů a vyřkla obavu, že v těchto případech bude dítě z celého procesu naprosto vyloučeno a nebude už vůbec moci projevit svůj názor a vůli.

Do obsáhlé diskuse přispěly svými poznatky z praxe zejména rodinné advokátky, ale i soudkyně a další přítomní odborníci. A všichni se shodli na tom, že pro efektivnější řešení sporů, v nichž figurují nezletilé děti, je potřeba především „dohody účastníků“. Právě oni musejí mít na dohodě zájem, jinak setkávání odborníků, tlaky, výměna zkušeností k ničemu faktickému nepovedou. Na expertech na danou problematiku je pak pravidelně si vyměňovat zkušenosti z té nejlepší praxe a získávat zcela nové poznatky i z příbuzných oborů, třeba psychologie. Jeden z příštích seminářů, který se bude konat hned začátkem příštího roku, pod názvem Dítě v rozvodovém řízení, se proto bude zabývat právě psychologií a přinese užitečné rady pro advokáty při rozvodových kauzách. A akcí s tématikou rodinného práva bude víc, stačí sledovat Kalendář akcí ČAK na www.cak.cz.

Autorka: PhDr. Dagmar Koutská.

Foto: Mgr. et Ing. Barbora Petráčková.