Vysoká škola finanční a správní, Praha 2018, 136 stran, 222 Kč.

Existují publikace, které se věnují marketingovému právu, i knížky orientované na duševní vlastnictví. Recenzované dílo prezentované nakladatelstvím Vysoké školy finanční a správní EDUCOpress se pak věnuje oběma těmto tématům. Text je napsán česky a současně je publikován i v anglické verzi. To považuji za velmi přínosné.

Autorský kolektiv tvoří JUDr. et Mgr. Rudolf Leška, Ph.D., LL.M., a JUDr. Eva Ondřejová, Ph.D., LL.M. Oba autoři působí jako advokáti a současně jako vysokoškolští učitelé. Z jejich aktivit alespoň ještě uveďme, že první z autorů vede českou pobočku společnosti Association Littéraire et Artistique Internationale a autorka uvedená posléze mj. získala zkušenosti při zastupování nejvýznamnějších vydavatelských domů a v britských médiích. Oba autoři průběžně časopisecky publikují.

Recenzovaná práce se postupně věnuje právu duševního vlastnictví, tj. právu autorskému a právům souvisejícím s právem autorským, i průmyslovým právům. Dále se orientuje na mediální právo, tj. tiskové právo, regulaci televizního a rozhlasového vysílání, regulaci internetu, ochranu osobnosti a ochranu osobních údajů. Stranou pozornosti autorů nezůstala ani problematika nekalé soutěže a reklamní právo. Právo duševního vlastnictví a kapitoly nekalá soutěž a reklamní právo jsou z pera R. Lešky. Mediální právo je tvůrčím výstupem E. Ondřejové.

Metoda zpracování této tematiky je volena tak, aby bylo dílo vhodné i pro „neprávníky“ (studenty); lze ho však doporučit i pro právníky působící v advokátní praxi. Text neotevírá akademickou diskusi o sporných teoretických otázkách. Počítá ovšem s určitou znalostí teorie práva a občanského práva. Pedagogicky pracuje s tezí, že nejlépe je právo vykládat na konkrétních příkladech obchodní a právní praxe. Čtenáři jsou vedeni zejména k tomu, aby byli schopni identifikovat právní otázky a detekovat právní problémy v běžném obchodním styku při své práci, zejména v mediálních a reklamních agenturách a kreativním průmyslu, ale i v marketingových odděleních podniků či ve státní správě. Silně praktické zaměření a pedagogická východiska autorů též legitimizují absenci vědecké polemiky nad některými právními instituty – tam, kde teoretické problémy existují, autoři vhodně nabízejí řešení, která jsou v doktríně považována za nejpřijatelnější.

Za nejpřínosnější považuji výklad tam, kde usiluje o propojení praktických a teo­retických poznatků a o jejich aplikaci. Autoři vedou čtenáře ke kritickému čtení předkládaných faktů a ke schopnosti je aplikovat interdisciplinárně, tedy k tomu, aby mysleli „mimo krabici“ (outside the box) – viz kapitola ke strategickému obchodnímu plánování při využívání duševního vlastnictví, např. při vývoji nového produktu nebo služby od počátku až po uvedení na trh, a názorné poukázání na roli, jakou v tomto procesu hraje duševní vlastnictví (od autorského a designového práva přes patent až k ochranné známce a marketingu).

Část mediálně-právní, řečeno slovy autorů, zahrnuje právní regulaci všech základních „komunikačních kanálů“ od tisku, televize a rozhlasu, přes nová média a sociální sítě. Zejména se výklad zaměřuje na odpovědnost jednotlivých médií, ale i jednotlivých subjektů, které vystupují v oblasti vytváření mediálního a reklamního obsahu.

V právu duševního vlastnictví je kladen důraz na právo autorské a na práva na označení. Jednotlivé instituty jsou podávány v plynulém výkladu doplňovaném praktickými příklady.

V nadepsané práci je právo duševního vlastnictví charakterizováno jako „pod­obor občanského práva“ upravující právní vztahy k některým nehmotným statkům (autoři vědomě upouštějí od akademické diskuse, zda lze právo duševního vlastnictví považovat za zvláštní právní odvětví, či ne). Kromě soukromoprávních otázek text zmiňuje též veřejnoprávní ochranu duševního vlastnictví právem trestním a správním.

Právo duševního vlastnictví není přitom homogenní kategorií s jednotnými pravidly a principy, protože sem spadají předměty práv natolik různorodé, jako jsou např. autorské dílo, vynález, ochranná známka nebo obchodní tajemství. Jak autoři uvádějí: Všechny je spojuje prakticky jenom to, že jsou schopny existovat nezávisle na hmotné věci, jsou obvykle univerzálně reprodukovatelné a potenciálně všudypřítomné, tj. schopné současné nezávislé existence. Odtud také starší a tradiční výraz „práva k nehmotným statkům“.

Autoři pak připomínají, že práva duševního vlastnictví a práva k nehmotným statkům nejsou synonyma, protože pod práva k nehmotným statkům se obvykle také zařazují práva osobnostní, např. právo na vlastní podobiznu, jež nespadají pod práva duševního vlastnictví.

Ve svém výkladu navazují autoři na pedagogické dílo K. Knapa, J. Švestky i dalších autorů a jejich publikace (zaměřením především, ale nejenom, učebnice) se v tomto kontextu neztrácejí. Část podávaných textů byla již autory samostatně či v souboru s jinými texty publikována. Tyto literární prameny však autoři poctivě uvádějí a citují.

Závěrem mohu říci, že tuto publikaci lze oprávněně řadit mezi užitečná díla a že jistě doplní na trhu chybějící titul těchto oborů v anglickém i českém jazyce. I zde lze (tak jako u jiných zdařilých děl) oprávněně očekávat, že se tato práce dočká dalších a rozšířených vydání.

prof. JUDr. KAREL MAREK, CSc., působí jako profesor na Vysoké škole finanční a správní v Praze