JUDr. Antonín Mokrý, člen představenstva ČAK, emeritní prezident Rady evropských advokátních komor (CCBE), předseda Sekce pro právo Evropské unie, mezinárodní právo a mezinárodní vztahy a stálý člen české delegace v Radě evropských advokátních komor zodpověděl Advokátnímu deníku několik otázek k jeho působení v advokacii a orgánech Komory. V představenstvu má logicky na starost primárně oblast mezinárodních vztahů a jak sám říká, působit v této oblasti ho mimořádně těší. 

Před skoro dvěma lety jste byl zvolen členem představenstva ČAK. Když jste se rozhodoval kandidovat, co vše jste zvažoval?

Kandidoval jsem z pozice místopředsedy České advokátní komory a podstatné pro mé rozhodnutí bylo, jací další kolegové se budou ucházet o členství v novém představenstvu. V představenstvu jde o týmovou práci a já se považuji za týmového hráče. Bylo štěstí, že mnoho kolegů, které jsem znal z dřívějšího působení v orgánech Komory, se přihlásilo na společnou kandidátku představenstva a přibyly tam navíc některé nové tváře, o nichž jsem měl dobré mínění a věřil jsem tomu, že by mohl vzniknout nový hodnotný tým. Zatím mohu říct, že se mé očekávání naplnilo.

Bylo by Vaše rozhodnutí dnes stejné?

Připadá mi přirozené, že advokát jako člen profesního stavu by se měl mimo jiné zajímat o to, v jakém společenství lidí a v jakém rámci a za jakých podmínek svou profesi vykonává. V historii tomu tak vždy bylo, například řemeslníci byli hrdí, že jsou příslušníky určitého cechu, scházeli se, předávali si zkušenosti, ale současně spolu soutěžili. Svůj cech podporovali a podporu od něj také na oplátku žádali. Práce pro profesní komoru člověka obohacuje, cítí, že chápe svět a společnost v širších souvislostech. Zvláště pro člověka, který vytváří nějaké hodnoty humanitního charakteru, jako je práce s právem, je myslím naprosto nezbytné, aby nezůstával ponořen jen do úzké ulity své kanceláře. Odpovím však na otázku – ano, mé rozhodnutí by dnes bylo stejné, tahle práce mne baví.

Za jakou oblast jste odpovědný/á?

Odpovědni jsme ve výsledku všichni za všechno, rozhodujeme kolektivně, tedy míněno členové představenstva. Nicméně pokud jde o portfolio, kterému se v představenstvu mám zvláště věnovat, pak je to oblast mezinárodních vztahů Komory. Tuto oblast mám moc rád. Jsem již ve čtvrtém představenstvu a mezinárodní vztahy byly vždy mou doménou. V představenstvu si však úkoly mnohdy předáváme podle potřeby, měli bychom být vzájemně zastupitelní, takže o všem, co se advokacie týká, musíme vědět všichni alespoň to podstatné. Pokud jde o předsedu a místopředsedy, tam se zastupitelnost přímo předpokládá, takže ti musí o všem vědět ještě více.

Můžete prosím Vaše úkoly a projekty detailněji popsat?

Kromě funkce v představenstvu, vedu Sekci pro právo Evropské unie, mezinárodní právo a mezinárodní vztahy. Sekce má cca 20 členů a scházíme se přibližně čtyřikrát do roka, abychom probrali novinky a rozdělili si úkoly v oblasti mezinárodních aktivit komory, jinak průběžně komunikujeme. Část členů sekce tvoří naši zástupci v různých mezinárodních organizacích. Já jsem například členem české delegace v Radě evropských advokátních komor (CCBE), což je zjednodušeně řečeno zastřešující orgán všech evropských advokátních komor. Tahle organizace je pro ČAK z mnoha pohledů organizací extrémně důležitou. Má totiž vliv na prvotní podoby legislativy, která se může dotýkat nejen advokacie samotné, ale v širším kontextu práv a povinností jednotlivců či korporací napříč Evropskou unií. A tato legislativa vzniká přímo v Bruselu, kde CCBE sídlí, nebo ve Štrasburku. V České republice se taková legislativa v lepším případě již jenom transponuje, pokud není přímo závazná. Měl jsem tu čest být prezidentem CCBE v roce 2018 a byla to fantastická zkušenost. Pro ty, kteří se o dění v evropských institucích zajímají spíše okrajově, bych rád dosvědčil, že evropskou legislativu je možno spoluvytvářet a ovlivňovat, tedy ne, že nikoli, jak tvrdí někteří naši mediálně zdatní rozumbradové. Tedy, evropská legislativa není jen hra nějakých poťouchlých byrokratů. Jde jen o to poctivě se danému tématu věnovat, vědět s kým a o čem jednat a poté trpělivě vysvětlovat, přesvědčovat a nedat se odradit. Nejsou to pokaždé vítězství absolutní, někdy jen zdánlivě malá, ale v konečném efektu může jít o důležité kompromisy. Jak jsem již několikrát uvedl jinde, Česká republika potřebuje odborně zdatné, vlivné a zásadové lidi, kteří budou v Bruselu obsazovat opravdu důležité pozice. Pár takových lidí máme, ale nemáme jich tam dost. Ví se, že takový deficit máme, ale není vůle tam takové lidi postupně dostat. Nevěřím, že by nebyl zájem.

Na co jste pyšný/á, že se současnému představenstvu povedlo nebo co Vám osobně udělalo největší radost?  

Jsem rád, že představenstvo mimo jiné podpořilo záměr vzešlý z mnoha debat na téma, jak více zpřístupnit povědomí o práci advokátů ve veřejnosti, tedy podpora vzniku nového webového zpravodaje Advokátního deníku. Bulletin advokacie pochopitelně zůstává, a podle mne zejména ten tištěný, je naprosto skvělý měsíčník, opravdu vysoké úrovně. Nicméně tištěná média již nyní nehýbají společností tak, jak média internetová a advokacie si moderní médium v novém obleku a aranžmá opravdu zasloužila. Chtěl bych ovšem připomenout, že je to umožněno především díky nadšení a píli lidí z odboru vnějších vztahů a pochopitelně všech přispěvatelů. Měl bych též vyzdvihnout vše, co Komora nyní dělá v oblasti organizace bezplatné právní pomoci, břemene, které na nás padlo s novelou zákona o advokacii. Zde díky zejména brněnské pobočce ČAK! Abych nezapomněl, úsilí, které představenstvo věnuje boji s neustálými legislativními ataky na advokátní povinnost mlčenlivosti, ochranu soukromých komunikací a některých další zásahů do práv a svobod, je zdá se nekonečné, neboť jen zažehnáme jednu pohromu, již se valí druhá. V legislativě se však odvádí také velmi dobrá práce.

Jaké máte ještě další úkoly, cíle a ambice?

Skloubení mé pozice v CCBE s prací pro domácí legislativní proces. Tedy zavčasu upozorňovat na to, co sem přichází nebo přijde z Bruselu, upozornění na problematická místa dané legislativy. Je dobré vědět, o čem již v EU byla vedena debata, protože se někdy stane, že určitou předlohu směrnice či nařízení se nám sice na evropské úrovni podaří zablokovat nebo k dobrému pozměnit, ale najednou se tentýž problém nebo podobná formulace, objeví při transpozici evropské normy do národního práva nebo ji zkrátka někdo vytáhne z klobouku jako nový objev „ryze český a původní“. Rád bych, aby se nám podařilo spolu s dalšími činiteli justice dotáhnout kvalitní rekodifikace občanského soudního řádu. A musíme veřejné orgány intenzivněji tlačit do zavedení elektronického soudního spisu. To by velmi usnadnilo práci všem advokátům zastupujícím u soudů, kteří se dnes musí nahlašovat k nahlédnutí do soudního spisu a pak tam trávit čas fotografováním dokumentů.

Vedle funkce člena představenstva působíte i jako advokát. Jak si myslíte, že by měla úspěšnému advokátovi v jeho profesním růstu pomáhat jeho stavovská organizace? 

To, co dělá ČAK, možná není úplné maximum, které si lze představovat, také máme omezené prostředky, ale podle mne činí ve velmi podstatné míře všechno, k čemu je předurčena. Stavovská organizace by měla advokátům napomáhat mimo jiné v tom, že je zavčasu upozorňuje na úskalí, která na ně číhají v souvislosti s právní úpravou, která reguluje činnost advokáta nebo se v podstatné míře dotýká jejich práce pro klienty. ČAK také např. v poslední době připravila řadu doporučení. Vezměme např. doporučení (informace) k trestnému činu maření spravedlnosti, doporučení vydaná k problematice GDPR, doporučení advokátům v rámci problematiky účasti na on-line platformách atd. Této dokumentace je velké množství. Projekt dalšího celoživotního vzdělávání advokátů je další věcí, které představenstvo po složitých úvahách připravilo. Je budováno na principu pozitivní motivace, tedy zatím nikoli na principu povinného celoživotního vzdělávání, ale i to je krok kupředu. Já jsem přesvědčen, že velmi důležitá je i činnost v regionech, ať už pokud jde o vzdělávací akce nebo např. akce sportovní. To, že čeští advokáti a advokátky jsou zdatní ve sportech, jsme zcela nově prokázali na prvních advokátských sportovních hrách v Paříži začátkem července letošního roku, kde jsme byli druzí v počtu získaných medailí těsně za Francií. Vícekrát jsem opakoval, že česká stavovská organizace je v tom, co dělá pro advokáty, jak je organizována a jakých výsledků dosahuje, na skutečné špičce v Evropě. Nemyslím, že bychom to mohli říci v mnoha jiných oblastech, počínaje stavbou dálnic, přes bídný stav českých lesů a značné části zemědělské půdy až např. po rozsah čínských investic v ČR.

Jaké významné inovace vnímáte v právních službách, co se týče využití moderních technologií?

Stále je nám opakováno, že v oblasti právních inovací, včetně technologií, dochází k převratnému vývoji. Asi ano, ale co je převratný vývoj? Zavedení počítačů, faxů, chytrých telefonů, internetu, které nahradily pera a psací stroje, byl také převratný skok. Je nepopiratelné, že moderní softwary někdy již označované jako AI, tedy umělá inteligence, mohou nadmíru efektivně pomáhat při zpracování obrovského množství dat podle složitých algoritmů. Tyto systémy mají již také schopnost se samy učit. Pokud půjde o využívání takových systémů, např. při rozhodování sporů, tedy v justici, tam již půjde o složitější otázky. Součinnost s člověkem myslím bude ještě velmi dlouho nezbytná a naprosto nutná, i pokud by se jednalo o tzv. autonomní systémy, které už v jiných oborech se začínají zavádět. Rád dávám příklad známý z filmu Vesmírná odysea kultovního režiséra Kubricka. HAL 9000 je autonomní systém řídící veškeré složité systémy vesmírné lodi směřující k Jupiteru i s lidskou posádkou pojme zcela neočekávaně podezření, že cesta je chybou či omylem, zkrátka, že celá mise má podezřelý cíl. V obavě, že se mu lidská posádka vzepře, začne ji svévolně likvidovat. HAL 9000 je nepochybně robotem, který má schopnost se sám učit a ve svých projevech vykazuje veškeré znaky lidského chování. Vložil snad do něho někdo onen zničující malware nebo se to stalo čistě náhodou v jeho „mysli“ při vyhodnocování dat, která do něho byla na prvopočátku jeho existence vložena? HAL zkrátka nabyl přesvědčení, že má lepší rozum než jeho stvořitelé. Myslím, že něčemu takovému se bude nutno bránit při využití podobných systémů v právní praxi

Jaký je Váš recept na to skloubit vlastní praxi, funkci v ČAK a další profesní aktivity a při čem nejradši relaxujete? 

Služebně jsem „starý advokát“ činný již od roku 1985 plus tři roky koncipient. Takže jsem již překročil třicítku let jenom v advokacii. Co jenom předpisů se za tu dobu změnilo! Při vědomí toho všeho, by jeden mohl říct, že už toho vlastně bylo dost. Možná už bylo, mám mnoho dalších zábav, ale přesto bych u advokacie ještě pár let zůstal. Vykonávat privátní advokacii, nota bene ještě vedle práce pro komoru a v mezinárodních organizacích, je čím dál složitější. Žádným převratným receptem na skloubení privátní praxe s funkcí v ČAK a dalšími profesními aktivitami vás asi nepřekvapím. Jde o motivaci, o víru, že lze něco změnit k lepšímu, a především vás to musí bavit. Nelze se do toho nutit nebo to dělat jenom pro lepší osobní image.

Děkujeme za rozhovor!

Redakce

Foto: Archiv A. Mokrého, ČAK