Hromadné žaloby jsou cizorodým prvkem v právním režimu našeho typu

JUDr. Vladimír Jirousek, předseda ČAK

Předseda ČAK Vladimír Jirousek poskytl rozhovor portálu Česká justice, který zde vyšel 2. července 2019. Přetiskujeme jej s laskavým dovolením autora.

Dnes už nejde o navýšení té které položky advokátního tarifu, ale o rekodifikaci, jež bude reflektovat stávající ekonomickou situaci, protože advokátní tarif je z roku 1996, říká v rozhovoru pro Českou justici předseda České advokátní komory (ČAK) Vladimír Jirousek. Kritizuje mimo jiné návrh zákona o ochraně oznamovatelů, který bude podle něj nahrávat „vyřizování účtů“ a posilování udavačství. Vymezil se i proti návrhu zákona o hromadných žalobách.

Jednal jste již s novou ministryní spravedlnosti Marií Benešovou? O čem jednání byla? Shodli jste v některých tématech, která ČAK prosazuje?
Jednání navazovalo na nezbytné pozastavení výkonu advokacie současné ministryně. Samozřejmě jsem dané příležitosti využil k tomu, abych ji seznámil se stanovisky ČAK k těm legislativním procesům, jež se přímo či nepřímo dotýkají advokacie. Stanoviska odsouhlasená představenstvem ČAK jsem ministryni na její žádost zaslal i v písemné podobě.

 

Jednali jste i úpravě advokátního tarifu?
Advokátní tarif se stal už tzv. „věčným tématem“. A nejde o navýšení té které položky, ale o rekodifikaci, jež bude reflektovat stávající ekonomickou situaci. Stále připomínám, že advokátní tarif je z roku 1996 a mimo jiné po povodních v roce 1997 jsme u odměn za obhajobu v trestních věcech souhlasili s dočasným snížením sazeb o 20 %. Dočasnost ale trvá dosud! Stále věřím, že dnes je již mimo rozumnou úvahu srovnávat ekonomickou situaci v roce 1996 s tou dnešní. Když jsme ještě s Janem Kněžínkem mluvili o příjmech a nákladech advokátů, nechal jsem zpracovat analýzu, z níž vyplynulo, že 48 % advokátů (sic!) nejsou plátci DPH! A samozřejmě tato polovina stavu je primárním „uživatelem“ tarifních položek.

 

Absolvoval jste nedávno i konzultace s dalšími představiteli zákonodárné a výkonné moci. O čem jste s nimi jednal, a s jakým výsledkem?
Minulý čas není na místě. Absolvoval, absolvuji a absolvovat budu. V poslední době to byla jednání s poslanci Helenou Válkovou, Markem Bendou, Janem Chvojkou, Dominikem Ferrim a dalšími, dnes z důvodů ryze zdravotních jsem určité věci konzultoval telefonicky s Pavlem Šámalem, Romanem Fialou, Pavlem Zemanem a Lenkou Bradáčovou. Ve stálém kontaktu jsem např. s náměstkem ministerstva Jeronýmem Tejcem. A výsledky? Ty jsou dvojího druhu. Jednak dosáhnout vnímání stanovisek advokacie, což se povětšinou daří, jednak z pohledu jak principiálních, tak s ohledem na obrovské penzum praktických zkušeností relevantně determinovat aktuální legislativní návrhy. Někdy uspějeme, někdy nikoliv.

 

V jaké fázi je nyní záměr ČAK připojit se k ústavní stížnosti v kauze Zadeh? Proč k tak závažnému kroku přistupujete?
K ústavní stížnosti jsme se jako vedlejší účastník připojili v květnu. Prolomení povinnosti mlčenlivosti a důvěrnosti vztahu advokát vs. klient postupem soudu, a v té souvislosti zásah do práva na řádnou obhajobu, jsme vyhodnotili jako flagrantní a obecně nepřijatelné porušení pravidel spravedlivého procesu. Připomínám, že rozhodnutím soudce se do rukou obžaloby dostala i písemná komunikace mezi obžalovaným a obhájcem. Vnímání našeho stanoviska jako „pomoc Zadehovi“ je nesmyslné.

 

Jak vnímáte návrh novely zákona o Vojenském zpravodajství, na který navazuje novela zákona o Policii ČRz nichž první by znamenal fakticky neomezené monitorování kyberprostoru, a druhý možnost použití důkazů získaných tajnými službami v trestním řízení? Nedošlo by s ohledem na charakter těchto služeb, a takto získaných důkazů ke krácení práv obhajoby?
Je zřejmé, že se autoři těchto novel neseznámili se související ústavní problematikou, resp. stavem v intencích jednoznačných ústavních nálezů, jež podobný postup zapovídají. Nebo, což by bylo samozřejmě horší, jednají vědomě v rozporu s daným ústavně právním stavem. Navíc by podobný postup přímo nabourával příslušná ustanovení Úmluvy o lidských právech. I když mám v této oblasti o mnoha rozhodnutích soudů přinejmenším pochybnosti, nahrazovat jejich autoritu někým mimo justiční sféru je cesta do pekel.

 

Varujete před tím, že návrh zákona o ochraně oznamovatelů nastoluje otázku zajištění povinnosti mlčenlivosti zaměstnanců advokáta, či koncipientů. Můžete to upřesnit?
V prvé řadě považuji podobnou zákonnou úpravu za zcela zbytečnou, jež v české kotlině bude nahrávat „vyřizování účtů“ a posilování udavačství. Pokud pak návrh vstoupí do finále legislativního procesu, musíme důrazně prosazovat, aby jeho dopad na zaměstnance nebyl plošný. Navíc institucionalizace této agendy je kapitolou sama pro sebe.

 

Nelíbí se vám ani zákon o hromadných žalobách. Proč? Vždyť pro advokáty se zde otevírá další byznys.
Je mi jasné, že část advokátního stavu jej přivítá. Už z toho důvodu je postavení Komory poněkud schizofrenní. Za sebe však tvrdím, že jde o cizorodý prvek v právním režimu kontinentálního typu, který je nepochybně způsobilý nahrávat irelevantním tlakům na různé subjekty, resp. vytvářet podmínky pro šikanózní žaloby. V té souvislosti si dovoluji odkázat na projev místopředsedy ČAK Roberta Němce přednesený v rámci Karlovarských právnických dnů, v němž se velmi podrobně a s užitím rozsáhlé kauzální argumentace zabývá střetem institutu hromadných žalob s etickými zásadami výkonu advokacie.

 

Jako liberální se tváří návrh novely občanského zákoníku ohledně opatrovnických dohod, ale podle Unie rodinných advokátů z dikce návrhu vyplývá, že taková dohoda bude moci být de facto uzavřena pouze za účasti notáře.
V této věci se opírám o stanovisko odborné sekce ČAK, která současný stav považuje za vyhovující a změnu vnímá jednak jako neodůvodněnou, jednak v rozporu s mezinárodní úmluvou o právech dítěte. Na druhé straně tuto agendu konzultuji s prezidentem Notářské komory Radimem Neubauerem, a bez ohledu na řečené si oba umíme představit úpravu přijatelnou pro oba stavy.

 

Vadí vám i návrh zákona o lobbování, kdy byste se rovněž měli ocitnout v postavení lobbistů. Není to divné, když má ČAK veřejnoprávní postavení, a je i řádným připomínkovým místem?
Není to jen divné, je to systémově špatně. Komora vykonává veřejnou správu a své připomínkové kompetence realizuje absolutně transparentně. V době koncipování původně čtyř variant možné úpravy jsem byl k věci zdrženlivý, finální paragrafové znění považuji ve vztahu k veřejným správám za jednak rozporuplné, jednak zbytečné. Etický kodex by byl zcela dostatečným základem relevantního lobbingu.

 

NS vrátil po téměř dvaceti letech od uzavření smlouvy do nalézacího řízení spor ČSSD s bývalým advokátem Altnerem kvůli jeho odměně, ačkoli již dříve konstatovaly kárné orgány ČAK, že odměna byla v závislosti na složitosti případu v pořádku. Neobáváte se, že to může způsobit další spory u NS, a to s nejistým výsledkem pro právního zástupce, nemluvě o tom, že po tolika letech už nemusí mít k dispozici veškerou dokumentaci?
Odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu znám pouze z médií a ve zkratce. Pokud bych měl k těmto informacím zaujmout nějaké stanovisko, tak rámcově v tom smyslu, že může jít o zásah do autonomie vůle smluvních stran, kterou nový občanský zákoník výrazně chrání. Obecným hodnocením podobných postupů bych se však ocitl na poli „nezávislosti justice“, která je dnes mantrou bez znalosti mnoha rozhodných okolností. A to si z pozice své funkce nemohu dovolit.

Autor textu Dušan Šrámek. Převzato s laskavým dovolením portálu Česká justice.

Go to TOP