C. H. Beck, Praha 2019, 536 stran, 690 Kč.

Odborné veřejnosti se do rukou dostává zcela nová publikace z oblasti správního práva – Správní právo. Obecná část, jejímž autorem je doc. JUDr. Martin Kopecký, CSc. Publikace je prezentována jako učebnice obecné části správního práva, která nejenže vhodným způsobem doplňuje dostupné učebnice z tohoto oboru, ale v řadě oblastí přináší na danou problematiku nové náhledy a nové názory. Nadto kniha reflektuje aktuální stav správního práva jako odvětví českého právního řádu, což ji od jiných učebnic v tomto oboru skutečně odlišuje a činí ji svým způsobem výjimečnou.

Přestože se jedná o publikaci svým rozsahem srovnatelnou s publikacemi, které vznikají v autorských kolektivech, je kniha výsledkem práce jediného autora. Díky tomu je napsána jednotným stylem, jednotlivé kapitoly jsou navzájem propojené a logicky strukturované.

Autor publikace je nejen významným odborníkem správního práva, jenž se mnoho let věnuje jak pedagogické, tak vědecké činnosti, ale i zkušeným advokátem, který se se správním právem často setkává i v rámci výkonu své praxe. Právě propojení teoretických znalostí a poznatků vyplývajících z pedagogické a vědecké činnosti na jedné straně, s bohatými praktickými zkušenostmi autora na straně druhé je nezbytné ocenit. Výklad věnující se obecné části správního práva je pak doplňován nejen příklady z různých oblastí zvláštní části správního práva, ale často se též prolíná právě s praktickými příklady, vycházejícími zejména z praxe autora.

Publikace je členěna na deset hlavních kapitol, v rámci kterých jsou postupně rozebírány základní instituty správního práva a jeho jednotlivé oblasti. První kapitola se zabývá zejména základními pojmy správního práva, jejichž pochopení je nezbytné pro porozumění navazující problematiky. Následující tři kapitoly jsou věnovány veřejné správě, a to především její organizaci, jednotlivým formám činností, které veřejná správa v rámci své působnosti vykonává, a též dozorčím a kontrolním činnostem veřejné správy. Pátá kapitola je zaměřena na veřejnoprávní úpravu práv k věcem. Zde se autor zaměřil na jednotlivé instituty správního práva, které omezují vlastnické právo, a to na veřejné užívání, vyvlastnění a na další omezení vlastnických práv. Teoretický výklad je zde opět vhodně doplňován četnými příklady z praxe.

Šestá kapitola knihy s názvem „Trestní právo správní (přestupkové právo)“ přináší komplexní výklad týkající se problematiky správního trestání. Autor se na tomto místě věnuje zejména přestupkovému právu, které v souvislosti s jeho rekodifikací a přijetím zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, doznalo rozsáhlých změn a přiblížilo se právu trestnímu. Čtenářům je na tomto místě přiblížena nejen hmotněprávní úprava týkající se např. znaků přestupku či jednotlivých správních trestů, ale i samotné řízení o přestupcích.

Následující kapitola je zaměřena na správní řízení, a to nikoli jen na jeho charakteristiku či procesní zásady, ale zejména na samotný průběh správního řízení. Osmá kapitola se věnuje jednotlivým druhům kontrol veřejné správy, navazující kapitola pak správnímu soudnictví, v rámci kterého je prováděna kontrola veřejné správy, jež primárně slouží k ochraně subjektivních veřejných práv. Poslední kapitola je pak věnována odpovědnosti za škodu a nemajetkovou újmu způsobenou výkonem veřejné správy.

Kromě již zmiňovaných příkladů z praxe a příkladů ze zvláštní části správního práva, které čtenářům nepochybně usnadní pochopení problematiky správního práva, je na předmětné publikaci nezbytné pozitivně hodnotit srozumitelný výklad a jazykový styl, jakým je napsána. Vyzdvihnout je třeba dále i formální stránku knihy, jejíž text je přehledně uspořádán do stručných a logicky na sebe navazujících odstavců. Přehlednosti a snadnější orientaci v textu pak napomáhá i používání odrážek či kurzívy. V neposlední řadě je pak nutné vyzdvihnout grafické zakomponování jednotlivých příkladů do textu, které jsou zvlášť zvýrazněny v šedých obdélnících.

Na publikaci je též třeba ocenit rozsáhlou práci s judikaturou, jejíž používání a odkazy na ni významně dokreslují propojení teorie s praxí. Kladné hodnocení si zaslouží i práce s německou odbornou literaturou, na kterou autor v knize často odkazuje či z ní vychází.

Předmětnou publikaci je tak nezbytné hodnotit jednoznačně pozitivně. Kniha nepředstavuje pouze strohý teoretický výklad, což by si někteří čtenáři mohli automaticky spojit s pojmem učebnice, ale je třeba na ni nahlížet jako na čtivé a zdařilé dílo, které kromě systematického výkladu obecné části správního práva obsahuje i hodnocení současného právního stavu a četné úvahy de lege ferenda, v nichž by mohli najít inspiraci i naši zákonodárci. Vedle toho kniha přináší různé exkursy do historie, srovnání dřívější právní úpravy či přístupů, posouzení odlišných názorů objevujících se v odborné literatuře a v neposlední řadě též reakce a autorovy názory na aktuální problémy vyskytující se v oblasti správního práva.

Ačkoli je kniha prezentována jako učebnice a je určena především studentům správního práva na právnických fakultách, byla by obrovská škoda na ni nahlížet pouze jako na učební pomůcku. Publikace je dle mého názoru přínosem i pro odbornou veřejnost, a jako takovou ji lze proto doporučit nejen zmiňovaným studentům právnických fakult, kteří jistě ocení její přehlednost a srozumitelnost, ale s ohledem na znalosti a zkušenosti autora a propojení teorie s praxí i odborníkům, kteří se se správním právem setkávají, a to jak úředníkům z různých oblastí veřejné správy, tak i advokátům či soudcům správních soudů.

Závěrem je nezbytné konstatovat, že autor předmětnou zdařilou publikací dokázal, že i pro mnohé složitou či obtížněji pochopitelnou problematiku správního práva lze napsat srozumitelným a čtivým způsobem.

 JUDr. JANA BALOUNOVÁ, doktorandka na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze