Advokát JUDr. Václav Vlk: Ústavní soud vaří žábu

JUDr. Václav Vlk

Mám ten pocit dlouhodobě a rozhodnutí nejnověji ve věci novináře Kmenty mě utvrdilo. Ústavní soud, ve věcech směřujících k ochraně obecných a fundamentálních svobod, základů demokracie a západní verze lidských práv, spjatých jako dvojče se svobodou, selhává. Jak si vede dobře ve věcech obyčejných, občanskoprávních, trestních či rodinných, tak ve věcech fundamentálních se nechává opít rohlíkem „zájmu společnosti” nebo „nepodstatnosti sankce“.

Český ÚS je z principu ochráncem ústavnosti ve věcech obyčejných. Kdekdo se na něj může obrátit se svou věcí, a poměrně snadno, procesně nekomplikovaně, na rozdíl od řady ostatních zemí. Má však současně základní poslání hájit i práva všech, tedy s individuální věcí může spojit i přezkum obecné ústavnosti jednotlivých zákonů a úředních rozhodnutí.

Co však dnes ÚS dělá? Rozhoduje o věci s nadhledem a postaví si imperativ, takhle by to nešlo (data se nesmějí sbírat bez souhlasu těch, o které jde, nesmí se buzerovat s online evidencí tržeb – to je jak práce ve vězení, nesmějí se novináři k ničemu nutit pohrůžkou sankce). Pak ovšem, místo toho, aby sám provedl teoretickou úvahu, kdy lze povinnost, ukládanou k tíži občana nebo ukrajující, byť jen milimetr z jeho svobody, zneužít státem, úzkostlivě se soustředí na to, zda nejde o oprávněný zájem celku, oprávněné omezení práv jednotlivce s otazníkem.

Tu doplní vlastní myšlenkový proces vyslyšením naléhavé oprávněné potřeby v boji proti terorismu, tamhle zase potřebou umožnit policii pátrání, nebo oprávněným zájmem na výběru daní, nebo jako v případě Kmenty nízkou pokutou, jen 3000 Kč.

Bohužel jsou to argumenty laciné a úřednické, argumenty pohodlnosti vůči celku, smíření se s nastupující silou veřejné anonymní moci. Provedu si zde takové cvičení. Bylo lehce představitelné, že EET se zvrhne se svými pokutami na sledování administrativy víc než na výběr daní? Napojení na online sledování je popsáno v literatuře mnohokrát a nikdy jako pěkná a lidská věc, že? Ano, to není žádná složitá představa.

V případě sledování údajů o telekomunikačním provozu a jejich uchovávání napadlo slovutné ústavní strážkyně a strážce, že tu existuje třeba panenka Cayla, která dítě/vnuka nahraje a všechna data o něm uchová? Že bude mít v sobě brzo SIM kartu a obecně že kdejaké zařízení se provozuje v telekomunikačním provozu, včetně lednice a auta? Super, že to někde na serverech visí a někdo k tomu má přístup. Zejména policie a její informátoři, když založí falešný profil na Facebooku, abych navázal na aktuální kauzu.

Jak je to v souladu s právem na soukromí, uchovat údaje o provozu domácnosti a dívat se tam okem panenky Cayla? To už soudce a povolení k domovní prohlídce není potřeba. Je to nedostatek představivosti, nebo mentální lenost?

A teď kauza pana Kmenty. Nejsem žádný génius, ale čtu rozhodnutí tak, že když novinář dostane donucující pokutu 3000 korun, i když se to jako nesmí, tak ono se to vlastně smí, protože my, bohové olympští ústavní pyramidy, prostě tak banální rozhodnutí nerušíme. Když si takto interpretuji rozhodnutí já, tak represivní orgány i ozbrojené složky a tajné služby to opravdu napadne také. Oni tomu Kmentovi, nebo nějakému jinému nepohodlnému novináři, dají pokutu 1900 Kč a pak 700 Kč a pak zase 2900 Kč, no a jednu 3100 Kč, ať je co zrušit. Takto mu jich dáme 35 a on si to ptáček rozmyslí, až jich bude za 100 tisíc Kč. A ať si prosoudí kalhoty, až je bude chtít zrušit, a stejně je všechny nezruší.

Myslím, že je to pochopitelné. Principy ústavnosti, ochrany základních práv občana vůči státu musí vnímat stát na pozici, že jde-li onu malilinkatou povinnost ukládanou občanu zneužít a mírně přidusit svobodu, tak pak je to povinnost vždy špatná. Ústavní soud vaří občana pomalým varem. Je jedno, jestli jsou soudci unavení neustálým nápadem věcí, je jedno, jestli je chybou, že pocházejí spíš ze státních služeb, je jedno, že jsou spíš z kategorie lidí, kteří četli knihy a jsou klasického vzdělání, takže možnosti elektronické buzerace si nedovedou dokonale představit.

V naší postkomunistické společnosti, v naší společnosti blahobytu a touhy po materiálních statcích, lenosti a rezignace na svobodu jednotlivce by měli slovutné dámy a páni v talárech z brněnské Joštovy ulice chránit občany vždy, důsledně respektovat jejich soukromí a svobodu i tam, kde je to celku nemilé a úředního šimla obtěžující.

Občané mají právo a svobodu. Stát má jen povinnosti a nestojí a nikdy nesmí stát nad lidmi a jejich svobodou. Prostě stačí přestat vařit žábu pomalým varem a využít každou příležitost k chlazení hrnce s vodou dnes již limitně blízkou bodu varu.

Autor: JUDr. Václav Vlk je advokátem, členem Výboru pro vnější vztahy ČAK.
Foto: Pixabay

Převzato z deníku Právo (6. 6. 2019) se souhlasem autora.

 

Redaktorka Bulletinu advokacie. [ View all posts ]

Go to TOP