I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu a usnesení Krajského soudu v Brně, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel se v řízení před Krajským soudem v Brně domáhal zrušení správního rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje. Krajský soud řízení zastavil, neboť stěžovatel přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě 15 dnů nezaplatil soudní poplatek. K tomuto závěru dospěl na základě úvahy, že k zaplacení soudního poplatku kolkovou známkou dochází až tehdy, kdy se kolková známka dostane do dispozice soudu (je jím znehodnocena). Ve stanovené lhůtě je tedy třeba soudu kolkové známky doručit, nikoliv jen předat k poštovní přepravě. Následnou kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud zamítl. Uvedl, že otázka placení soudního poplatku byla v jeho rozhodovací činnosti vyřešena způsobem odpovídajícím rozhodnutí krajského soudu. Zákonný pojem „zaplacen“ je třeba chápat v hmotněprávním smyslu, neboť teprve připsáním na účet soudu je vyjasněno, zda poplatník podle pokynů zaplatil. Tomu pak podle soudu odpovídá i úprava placení podle § 166 daňového řádu. Stěžovatel následně podal proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost, neboť se domníval, že jimi došlo k porušení jeho práva na přístup k soudu. Namítal, že placení kolkovými známkami je fakticky jen účelovým určením prostředků, který byly dříve zaplaceny, tedy již byly příjmem veřejných rozpočtů. V rozhodovací činnosti civilních a správních soudů navíc existuje rozpor, neboť podle civilních soudů stačí předání k poštovní přepravě.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Doposud byla otázka zachování lhůty k zaplacení soudního poplatku podle § 40 odst. 4 soudního řádu správního řešena opačně, než jak v souzené věci dovodil Nejvyšší správní soud a Krajský soud v Brně. Jejich závěrům také nelze upřít racionální jádro (např. v tom smyslu, že jedině poplatky do 5 000 Kč mají toto privilegované postavení) a zákon nepochybně může jednoznačně stanovit, že poplatník musí ve lhůtě k zaplacení soudního poplatku dostat kolkové známky do dispozice soudu. Při nezměněné právní úpravě však platí dříve vyřčené závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/2000 a sp. zn. II. ÚS 318/2000, podle nichž pro zachování lhůty postačí předat kolkové známky k poštovní přepravě.

V dalším řízení je Krajský soud v Brně právním názorem Ústavního soudu vázán, nebude tedy považovat soudní poplatek za nezaplacený jen proto, že zásilka s kolkovými známkami byla k poštovní přepravě předána v poslední den lhůty a doručena do dispozice soudu den následující.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2535/18 je dostupný  zde (222 KB, PDF).

Zdroj: Ústavní soud

Foto: Pixabay