Podle generálního advokáta M. Szpunara lze společnosti Facebook uložit povinnost vyhledat a identifikovat všechny komentáře, které jsou totožné s urážlivým komentářem, jehož protiprávnost byla určena, jakož i komentáře, které jsou rovnocenné, pokud pochází od stejného uživatele. V projednávaném případě dovolávané unijní právo neupravuje otázku, zda je možné společnosti Facebook uložit povinnost odstranit dotčené komentáře na celosvětové úrovni. 

Paní Eva Glawischnig-Piesczek, která byla poslankyní Nationalrat (Národní rada, Rakousko), předsedkyní poslaneckého klubu die Grünen („Zelení“), a spolkovou mluvčí této strany, podala u rakouských soudů návrh na vydání předběžného opatření vůči společnosti Facebook[1], aby tato společnost ukončila zveřejnění urážlivého komentáře.

Jeden uživatel Facebooku totiž na své osobní stránce sdílel článek rakouského internetového informačního časopisu oe24.at, který byl nadepsán „Zelení: pro zachování minimálního příjmu pro uprchlíky“. Na základě tohoto zveřejnění byl na Facebooku vytvořen „odkaz sdíleného článku“ na původní internetovou stránku oe24.at obsahující název a krátké shrnutí článku, jakož i fotografii paní Glawischnig-Piesczek. Uvedený uživatel kromě toho zveřejnil v souvislosti s tímto článkem komentář urážející paní Glawischnig-Piesczek. Tento obsah mohl zhlédnout každý uživatel Facebooku.

Vzhledem k tomu, že společnost Facebook na žádost o odstranění tohoto komentáře nereagovala, paní Glawischnig-Piesczek navrhla, aby bylo společnosti Facebook nařízeno, aby zastavila zveřejňování nebo šíření jejích fotografií, pokud připojená zpráva šíří tvrzení, která jsou totožná s dotčeným komentářem nebo mají „rovnocenný obsah“.

Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně navržené předběžné opatření vydal, společnost Facebook na území Rakouska znemožnila přístup k původně zveřejněnému obsahu. Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), kterému byla v posledním stupni věc předložena k rozhodnutí, má za to, že účelem dotčených prohlášení je porušit čest paní Glawischnig-Piesczek, urazit ji a pomluvit.

Vzhledem k tomu, že Oberster Gerichtshof má rozhodnout o otázce, zda soudní příkaz může být na celosvětové úrovni rovněž rozšířen na prohlášení, která mají totožné znění nebo rovnocenný obsah, o nichž společnost Facebook neví, požádal Soudní dvůr, aby v této souvislosti provedl výklad směrnice o elektronickém obchodu[2].

Podle této směrnice poskytovatel hostingu (a tedy provozovatel internetové sociální sítě[3], jako je Facebook) v zásadě není odpovědný za informace ukládané třetími osobami na jeho servery, pokud neví o jejich protiprávní povaze. Nicméně jakmile se o jejich protiprávní povaze dozví, musí je odstranit nebo k nim zablokovat přístup. Směrnice dále stanoví, že poskytovateli hostingu může být uložena obecná povinnost sledovat informace, které uchovává, nebo obecná povinnost aktivně vyhledávat skutečnosti nebo okolnosti poukazující na protiprávní činnost.

Ve svém stanovisku má generální advokát Maciej Szpunar za to, že směrnice o elektronickém obchodu nebrání tomu, aby poskytovateli hostingu, který provozuje platformu sociální sítě, jako je Facebook, byla soudním příkazem uložena povinnost vyhledat a identifikovat – mezi všemi informacemi šířenými uživateli takovéto platformy – informace, které jsou totožné s informacemi, jež byly prohlášeny za protiprávní soudem, který vydal tento soudní příkaz.

Podle generálního advokáta tento přístup umožňuje zajistit spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými základními právy, konkrétně mezi ochranou soukromí a osobnostních práv a ochranou svobody podnikání, jakož i svobody projevu a informací. Zaprvé nevyžaduje sofistikované technické prostředky, které by mohly představovat mimořádnou zátěž. Zadruhé s ohledem na snadnou reprodukci informací v internetovém prostředí se jeví jako nezbytný k zajištění účinné ochrany soukromí a osobnostních práv.

V rámci soudního příkazu může být poskytovateli hostingu rovněž uložena povinnost vyhledat a identifikovat informace, které jsou rovnocenné informaci, jež byla prohlášena za protiprávní, ale pouze mezi informacemi šířenými uživatelem, který tuto informaci rozšířil. Soud, který rozhoduje o odstranění takovýchto rovnocenných informací, musí zajistit, aby účinky jeho rozhodnutí byly jasné, přesné a předvídatelné. Musí při tom zajistit rovnováhu mezi základními právy a zásadou proporcionality.

Povinnost identifikovat rovnocenné informace pocházející od každého uživatele by nezajišťovala spravedlivou rovnováhu mezi dotčenými základními právy. Vyhledávání a identifikace takovýchto informací by vyžadovala nákladná řešení. Použití takovýchto řešení by dále vedlo k cenzuře, čímž by mohla být systematicky omezována svoboda projevu.

Dále směrnice podle názoru generálního advokáta tím, že neupravuje územní rozsah povinnosti odstranit informace šířené prostřednictvím platformy sociální sítě, nebrání tomu, aby byla poskytovateli hostingu uložena povinnost odstranit takovéto informace na celosvětové úrovni. Kromě toho územní rozsah se neřídí ani dalšími ustanoveními unijního práva, protože v projednávané věci se paní Glawischnig-Piesczek neodvolává na unijní právo, nýbrž na obecná ustanovení rakouského občanského práva v oblasti ochrany soukromí a osobnostních práv, včetně pomluvy[4], která nejsou harmonizována. Jak otázka extrateritoriálních účinků soudního příkazu, kterým se ukládá povinnost odstranit informace, tak územní rozsah této povinnosti, musí být předmětem analýzy provedené zejména s ohledem na mezinárodní právo veřejné a soukromé.

Kromě toho generální advokát zastává názor, že směrnice nebrání tomu, aby byla poskytovateli hostingu uložena povinnost odstranit informace, které jsou rovnocenné informacím, jež byly prohlášeny za protiprávní, pokud se o nich dozvěděl od dotyčné osoby, třetích osob nebo z jiného zdroje, protože v takovémto případě povinnost odstranit informace neznamená obecný dohled nad uloženými informacemi.

Zdroj: Soudní dvůr EU
Foto: Pixabay

[1] Konkrétně se jedná o společnost Facebook Ireland, která jako dceřiná společnost společnosti Facebook Inc., provozuje elektronickou platformu určenou pouze pro uživatele mimo Spojené státy a Kanadu.

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (Úř. věst. 2000, L 178, s. 1).

[3] Rozsudek ze dne 16. února 2012, SABAM (C-360/10; viz rovněž tisková zpráva č. 11/12).

[4] Generální advokát zejména připomíná, že se paní Glawischnig-Piesczek nedovolává práv na ochranu osobních údajů, která jsou harmonizována na unijní úrovni.