Pojem svěřenského fondu použil tuzemský zákonodárce poprvé při úpravě v ustanovení § 1448 a násl. o. z. Úprava v našem občanském zákoníku vychází i z občanského zákoníku Quebec (CCQ). Pro tento institut můžeme použít i pojem trust. Z toho lze soudit na vztah důvěry mezi osobami, které jsou ve svěřenském fondu zúčastněné. Pojem můžeme vyložit i jako právní vztah mezi osobami, z nichž jedna majetek spravuje tak, aby z něho jiná další osoba měla užitek (poměr mezi správcem svěřenského fondu a obmyšleným, kterého v podstatě konkretizuje zakladatel při vyčlenění majetku a vydání statutu).

Z toho, že svěřenský fond je upraven v části třetí občanského zákoníku, je nutné učinit i jednoznačné a náležité závěry pro možnou aplikaci ustanovení § 1448 – § 1474 občanského zákoníku.

Zakladatel a statut fondu 

Prvním, kdo vůbec může jakkoli aplikovat tato ustanovení, je zakladatel. Zakladatel však musí respektovat nejen ustanovení uvedená shora, ale i ustanovení § 976 až § 978 o. z., která jsou uvozujícími ustanoveními k absolutním majetkovým právům. Právě § 978 o. z. je naplněním § 1 odst. 2 o. z., neboť zákon výslovně zakazuje, aby si s účinky erga omnes účastníci vztahu upravili práva jinak, než vyplývá z příslušných znění zákona.

Zakladatel nejenže dále nemůže zasahovat do statutu jinak, než je umožněno zákonem, ale nemůže ani jakkoliv intervenovat do výkonu funkce správce mimo rámec uvedený ve statutu. Je tedy nutné, aby ten, kdo připravuje statut svěřenského fondu se zakladatelem, případně i v komunikaci se správcem či obmyšleným (záleží na rozsahu klientů), vynaložil velkou pozornost právě na úpravu statutu.

Do statutu lze zasahovat jen tak, jak je umožněno ustanovením § 1468 a § 1469 o. z. Za dobu trvání svěřenského fondu je možné měnit svěřenský fond pouze zvýšením majetku anebo rozhodnutím soudu. Jeden ze základních principů svěřenského fondu je to, že statut je v podstatě neměnný, a to s účinky vůči třetím osobám při aplikaci § 978 o. z. Rozhodně nejsou možné jakékoli „redakční úpravy“, které by vydával správce (byť formou notářského zápisu) pro úpravu statutu tak, jak by si přál po vzniku svěřenského fondu zakladatel. Takové postupy nejsou možné mimo jiné i proto, že svěřenský fond není obchodní korporací a správce nevykonává funkci jednatele při správě vyčleněného majetku.

Postavení správce 

Správce vykonává plnou správu majetku, což je další z principů svěřenského fondu. Jedná se o oddělené a nezávislé vlastnictví, jehož správu provozuje osoba odlišná od zakladatele i od obmyšleného. Případně, pokud nastává totožnost takových osob, musí být správci nejméně dva. Plnění ze svěřenského fondu, a to buď z výnosu, nebo z majetku je možné tak, jak je zachyceno ve statutu a pouze tomu, kdo je buď ve statutu anebo v dalším jednání, které umožňuje a upravuje statut, označen jako beneficient.

Osoba beneficienta

Zakladatel může jmenovat beneficientem kohokoliv, i sebe. Každá další osoba, které dá zakladatel toto právo, je však omezena při jmenování beneficienta podle § 1458 o. z. Ten, kdo je zakladatelem určen, aby jmenoval beneficienta, nemůže jmenovat obmyšleného či určit mu plnění ze svěřenského fondu pro vlastní zisk. Jedná se o kogentní ustanovení, které je třeba aplikovat opět i podle ustanovení § 978 o. z. (který se vztahuje k celé úpravě věcných práv, tedy i svěřenského fondu).

Povaha svěřenského fondu

Svěřenský fond není obchodní korporací. Svěřenský fond je institutem občanského práva, a to jako právo věcné. Pak je možno při aplikaci zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, uzavřít, že ustanovení § 4 odst. 4 citovaného zákona ve vztahu k určení ovládající osoby u svěřenského fondu je pouze fikcí. Tato fikce platí právě a pouze pro aplikaci tohoto zákona (z. č. 253/2008 Sb.).

V žádném případě se aplikací tohoto ustanovení nestane ani zakladatel, ani svěřenský správce, ani obmyšlený, jakkoli osobou ovládanou či ovládající. Není koho ani jak ovládat. Tuto konstrukci je možné učinit i pro samotný text ustanovení § 4 odst. 4 zákona č. 253/2008 Sb., který je uvozen tím, že „skutečným majitelem se pro účely tohoto zákona rozumí … mimo jiné u svěřenského fondu zakladatel, svěřenský správce, obmyšlený a osoba oprávněná dohledem“.

Při aplikaci ustanovení § 4 odst. 4 z. č. 253/2008 Sb., je třeba přečíst celý text. Použitím slovního spojení „má se za to“ dal zákonodárce najevo, že se jedná o vyvratitelnou domněnku. Je možné uzavřít, že zakladatel, svěřenský správce, obmyšlení, případně osoba oprávněná dohledem pouze pro účely zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, mohou být považovány za ovládající osoby.  

Podle samotného obsahu vztahů mezi těmito osobami založenými kogentními ustanoveními občanského zákoníku je zakladatel neomezený v tom, jak vyčleňuje majetek ze svého majetku do svěřenského fondu, jak určuje správce, obmyšleného a podmínky pro plnění obmyšleným. Je omezený pouze zákonem (občanským zákoníkem). Jakmile však tato jednání učiní, ani do těchto jednání, ale ani do jednání správce nebo obmyšlených, zakladatel zasahovat nesmí (s účinky vůči třetím osobám). 

Nezávislost správce

Správce je jmenován zakladatelem nebo způsobem určeným ve statutu, může být odvolán zakladatelem. Ale při výkonu funkce správce je nezávislý na pokynech kohokoli. Jeho jediným pokynem je ustanovení § 1409 o. z. – vykonávat plnou správu cizího majetku, a to při naprosté odpovědnosti za plnění povinností s péčí řádného hospodáře. V rámci výkonu plné správy správce dbá o rozmnožení majetku a jeho uplatnění v zájmu beneficienta.

V tomto rámci je omezen statutem, respektive je mu určeno, co, za jakých podmínek a komu má plnit. Další omezení však správci dávat ani zakladatel nemůže, respektive nemůže je dávat s účinky vůči třetím osobám. Pokud by dával pokyny, které by vybočovaly z tohoto rámce, a pokud správce tyto pokyny plnil, jsou takové pokyny účinné jen vůči zakladateli. Nejsou však účinné pro beneficienta či osobu vykonávající dohled (respektive pro žádnou třetí osobu).

Obmyšlený

Obmyšlený je osobou, která je určena zakladatelem nebo způsobem stanoveným zakladatelem ve statutu. Nikdo z pozice obmyšleného nemůže jakkoli dávat pokyny správci pro plnění. Obmyšlený může buď vykonávat dohled nad správcem a činit v té souvislosti příslušné kroky (podávat soudu návrhy na uložení určitého jednání správci atd.), případně se při vzniku nároku na plnění může vůči správci domáhat plnění (podle § 1461 odst. 1 o. z.).

Dohled

Osoba, která má vykonávat dohled (může to být zakladatel nebo obmyšlený či jiná osoba) nad činností správce, může podle zákona pouze soudu navrhovat postup upravený v § 1466 o. z., to je podávat soudu již uváděné návrhy apod.

Základní principy svěřenského fondu

Bude-li kdokoli aplikovat tuto novou materii, která má velmi široké možnosti použití, musí při přípravě dbát velmi důsledně na to, aby statut byl v úpravě budoucích vztahů formulován tak, aby záměry zakladatele, kterými je veden při vyčlenění majetku a sepisu statutu, byly naplněny.

V rámci přípravy je nutné respektovat základní principy svěřenského fondu, kterými jsou:

– oddělené a nezávislé vlastnictví,

– držba a správa správcem,

– výkon plné správy cizího majetku,

– správce je osobou odlišnou od zakladatele i od obmyšleného, není-li, musí být správci nejméně dva,

– plnění ve prospěch beneficientů,

– neměnnost statutu,

– úprava institutu svěřenského fondu jako práva věcného.

Vyčlenění majetku

Těmito principy i shora uvedeným naplněním zájmu zakladatele při vyčlení majetku musí být advokát, který připravuje podklady pro vznik svěřenského fondu, veden ve všech třech fázích nezbytných pro vznik svěřenského fondu. Nejprve se vyčlení majetek z vlastnictví zakladatele a svěří se takto vyčleněný majetek správci k určitému účelu smlouvou, ve které se správce zaváže takto vyčleněný majetek držet a spravovat. Vytváří-li se svěřenský fond mortis causa, vyčlení se majetek některým z pořízeních pro případ smrti a závazkem správcem takový majetek držet a spravovat.

Zřízení a vznik svěřeneckého fondu 

Po vyčlenění majetku u obou jeho způsobů následuje proces zřízení svěřenského fondu, který je naplněn tím, že svěřenský správce přijme pověření ke správě svěřenského fondu. A pokud je takto svěřenský fond zřízen, vzniká svěřenský fond buď dnem zápisu do evidence svěřenských fondů, anebo v případě mortis causa, smrtí zůstavitele (zápis do evidence je pouze deklaratorní).

Při takovém postupu a respektování uvedených principů se naplní to, co je smyslem úpravy § 1448 a násl. o. z. Vznikem svěřenského fondu pak všechny třetí osoby (včetně i všech institucí, to je soudů, exekutorů, notářů, bank, finančních úřadů apod.) musí respektovat to, jakými principy je svěřenský fond ovládán. A musí také respektovat to, že se jedná o institut občanského práva, jehož uplatňování ve smyslu ust. § 1 odst. 1 o. z. je nezávislé na uplatňování práva veřejného (a z. č. 253/2008 Sb., je nepochybně zákonem práva veřejného).

Závěr 

Institut svěřenského fondu je nutné i v jeho obsahu vykládat pouze podle úpravy v občanském zákoníku. Jen pro účely zákona o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti je použita fikce o tom, kdo je skutečným majitelem ve svěřenském fondu. Tato fikce je použita i přesto, že ve skutečnosti princip „nezávislého a odděleného vlastnictví“ ve svěřenském fondu znamená, že nikdo není vlastníkem, že správci se dává pouze možnost vlastním jménem na účet fondu vykonávat vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu. Vznikem svěřenského fondu přestává být kdokoli vlastníkem věcí vyčleněných do svěřenského fondu.

JUDr. Jaroslav Svejkovský je advokátem v AK Svejkovský & Kabelková, člen sekce pro advokátní právo ČAK a člen Legislativní rady vlády ČR.