Nejvyšší soud 5. dubna  veřejně vyhlásil rozsudek k problematice soudní ochrany proti zrušení anebo pozastavení členství v politické straně. 

Nejvyšší soud rozhodl 26. března 2019 v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce R. L. proti žalované České straně sociálně demokratické tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2016 a tomuto odvolacímu soudu vrátil věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se na základě dovolání někdejšího místostarosty Ostravy – Jihu zabýval okolnostmi jeho vyloučení z ČSSD v květnu roku 2012. V rozsudku, který 5. dubna ve věci sp. zn. 27 Cdo 2228/2017 veřejně vyhlásil prostřednictvím elektronické úřední desky a úřední desky v budově soudu, navázal Nejvyšší soud na své předešlé usnesení z 27. února 2019 sp. zn. 27 Cdo 1495/2017 a dále na nález Ústavního soudu z 27. prosince 2011, sp. zn. II. ÚS 1969/10. Z těchto judikátů vyplývá, že rozhodnutí o vyloučení člena ze strany, resp. o zrušení jeho členství, je takovým rozhodnutím orgánu politické strany, které představuje enormní zásah do základního práva občanů svobodně se sdružovat v politických stranách, proti němuž je možné se domáhat soudní ochrany postupem podle § 16a zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích.

Základní právo sdružovat se v politických stranách

Ústavně konformní výklad tohoto ustanovení zákona má sloužit právě k poskytnutí ochrany dotčeným osobám proti porušení jejich základního práva sdružovat se v politických stranách (článek 20 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Lhůta 6 měsíců, určená k podání žaloby, se přitom začíná počítat až přijetím „konečného“ rozhodnutí orgánu politické strany, proti kterému už není podle stanov přípustný žádný opravný prostředek, popřípadě marným uplynutím lhůty 30 dnů ode dne podání žádosti člena o zjednání nápravy.

Soudnímu přezkumu přitom podle označených rozhodnutí podléhají všechna taková rozhodnutí orgánu politické strany, která jsou způsobilá zasáhnout, respektive omezit, základní práva a svobody jednotlivců, včetně rozhodnutí o vyloučení člena ze strany (o zrušení členství). Shledá-li soud rozpor napadeného rozhodnutí orgánu strany (anebo hnutí) se zákonem nebo stanovami, vysloví výrokem jeho neplatnost.

Podle nyní vyhlašovaného rozhodnutí dospěje-li soud v řízení podle § 16a zákona o sdružování v politických stranách a politických hnutích k závěru o důvodnosti návrhu na zahájení řízení, jímž se dotčený člen domáhá soudní ochrany proti rozhodnutí orgánu politické strany o jeho vyloučení (o zrušení členství), vysloví neplatnost všech rozhodnutí, jimiž orgány politické strany rozhodly o vyloučení (o zrušení jeho členství), popř. rozhodne za analogické aplikace § 242 o. z. tak, že vyloučení člena strany je neplatné.

Vyslovit neplatnost pouze „konečného“ rozhodnutí orgánu strany o vyloučení člena ze strany (o zrušení jeho členství) lze pouze tehdy, plyne-li ze stanov politické strany, že v důsledku takového rozhodnutí pozbývají bez dalšího účinku i všechna předchozí rozhodnutí orgánů strany o vyloučení člena ze strany (o zrušení jeho členství).

Z rozhodnutí rovněž vyplývá, že do práva člena politické strany zasahuje nejen rozhodnutí orgánu strany o jeho vyloučení či o zrušení jeho členství, ale taktéž rozhodnutí, v jehož důsledku dochází k tzv. pozastavení členství ve straně.

Odkaz na elektronickou úřední desku s rozhodnutím ve věci sp. zn. 27 Cdo 2228/2017 viz ZDE.

Zdroj: Mgr. Petr Tomíček, tiskový mluvčí Nejvyššího soudu; Mgr. Milan Šimánek, asistent předsedy senátu OOK Nejvyššího soudu, foto:  NS