Plénum Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) vyhovělo návrhu Ministerstva vnitra a zrušilo dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů čl. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 1 obecně závazné vyhlášky města Postoloprty č. 1/2011, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a estetického vzhledu města, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 4/2013, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 1/2011, o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku a estetického vzhledu města.

Z obsahu napadených ustanovení vyhlášky vyplývá zákaz sezení na stavebních částech, předmětech a zařízeních, nacházejících se na veřejném prostranství, které nejsou svou povahou k sezení určeny (palisády, zděné a betonové zídky, odpadkové koše apod.) a vlastník veřejného prostranství k sezení na nich neudělil souhlas, a dále zákaz sezení i na těch zařízeních, která sice svou povahou jsou k sezení určena, ale byla na veřejné prostranství umístěna bez souhlasu vlastníka prostranství.

Při přezkoumání obecně závazné vyhlášky Ústavní soud zpravidla volí test čtyř kroků, v jehož rámci posuzuje pravomoc obce k vydání obecně závazné vyhlášky, zda obec při jejím vydání nevykročila z mezí zákonného zmocnění, zda nezneužila svoji působnost či neporušila zákon, a konečně poměřuje obsah obecně závazné vyhlášky kritériem „rozumnosti“. Ústavní soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení neobstála již v druhém kroku tohoto testu, neboť byla zastupitelstvem statutárního města Postoloprty přijata mimo věcnou působnost vymezenou mu zákonem. K dalším krokům testu tak nebylo nutné přikročit.

Ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 34/15 Ústavní soud podrobně posuzoval povahu ustanovení obecně závazných vyhlášek měst Litvínova a Varnsdorfu, jimiž se rovněž stanoví zákaz sezení. Vzhledem k tomu, že napadená ustanovení vyhlášky města Postoloprty jsou formulována velmi obdobně, odkazuje Ústavní soud v podrobnostech na odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 34/15 ze dne 13. června 2017 (viz tisková zpráva a text nálezu: https://bit.ly/2PGOmrF   ). Od výše uvedených závěrů se Ústavní soud neodchýlil ani ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 42/18, v němž byla obdobná problematika řešena v souvislosti s obecně závaznou vyhláškou města Most (viz tisková zpráva a text nálezu: https://bit.ly/2R5pbDL  ).

K výroku a odůvodnění nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce Josef Fiala.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/18 včetně disentu je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud, Brno.